Spřízněni vlastní pravdou

Nejnovější dokumentární počin televizní série Český žurnál Víta Klusáka a Filipa Remundy Spřízněni přímou volbou vyrovnaně popisuje události první přímé volby prezidenta a zároveň ukazuje ideologickou uzavřenost některých diváků. Ti filmaře označují za aktivistické a protěžující některého z kandidátů, přitom oni sami vykazují aktivistické chování a neschopnost nezatížené divácké reflexe bez utvrzování ve vlastním politickém názoru. 

Samotný dokument svou hlavní pozornost obrací na druhé kolo prezidentské volby, ve které proti sobě stáli Karel Schwarzenberg a Miloš Zeman, a je až podivuhodné, s jakou vyrovnaností tyto události popisuje. Záměrně nepoužívám kouzelné označení objektivní, Spřízněni přímou volbou je autorský dokument tvořený skrze optiku vnímání dvou filmařů, kteří svou úlohu ve filmu jasně reflektují. Klusák a Remunda ve filmu aktivně vystupují jako účastníci dialogu mezi divákem, tvůrci a tématem filmu. Neprodávají svojí pravdu, protože žádnou nemají, sami se ji snaží skrze film nalézt. Tvůrci se nepovyšují nad diváka a doslova ukazují své pády s kamerou a bezradnost v rozhovoru s Milošem Zemanem. Dokonce když se nechají nakrmit lží (vydání oficiální zprávy Lukoilem), která byla médii jasně vyvrácena, tvůrci žádným způsobem investigativně neinformují o této skutečnosti a nesnaží se zamaskovat svou bezradnost v průběhu rozhovoru.

O vyrovnanosti můžeme mluvit i z hlediska časového prostoru věnovaného oběma kandidátům. Pouze v úvodu a závěru je z prostých důvodů více prostoru věnováno osobě Miloše Zemana; úvod ve své neviditelnosti Karla Schwarzenberga kopíruje jeho nečekané zmrtvýchvstání a závěr je věnován inauguraci do úřadu prezidenta, kde jednoduše pan Schwarzenberg nehraje hlavní roli. Obsahové naplnění prostoru se také nesnaží nahrávat žádnému z kandidátů.Karel Schwarzenberg je vyobrazen jako pasivní a unavený marketingový produkt a Miloš Zeman jako populistický suverén. Přesto, jak dokládají komentáře na ČSFD, diskuze v archivu ČT nebo facebookový komentář Kateřiny Zemanové, dcery Miloše Zemana, někteří diváci Spřízněni přímou volbou za vyrovnaný dokument neopovažují. Proč?

Komentář Kateřiny Zemanové

Komentář Kateřiny Zemanové

Vysvětlení můžeme hledat buď ve filmografii Klusáka a Remundy a jejich metodě, kterou někteří mylně interpretují jako aktivistickou, nebo naopak v aktivistické ofenzívě vůči médiím nejvíce patrné u voličů Miloše Zemana.

Vít Klusák a Filip Remunda si na sebe nastražili pomyslnou past v Českém snu, ve kterém vystupovali jako přímí hybatelé děje, kteří dokumentují události, jenž sami tvoří. Ve svých pozdějších filmech byl již jejich aktivní (nikoliv aktivistický) přístup před kamerou spíše komentářem k tématu, na který mají jako tvůrci autorského dokumentu plné právo, avšak diváci začali hledat v událostech jejich filmů skrytou autorskou manipulaci.

Druhou možnost vysvětlení lze nalézt v pozici voličů Miloše Zemana vůči sdělovacím prostředkům. Přímá a viditelná podpora Karla Schwarzenberga, kterou vyjádřilo velké množství českých médií, dostalo voliče Miloše Zemana do ofenzivní pozice, ve které si pouze utvrzovali svůj pocit o ublížení a zmanipulovatelnosti sdělovacích prostředků. Ve své pravdě jsou natolik utvrzení, že k dalšímu produktu těchto médií – dokumentu o přímé volbě prezidenta – přistupují s jasným předsudkem. Tuto teorii podporuje i skutečnost, že většina negativních komentářů kritizující podjatost dokumentu směřovala od podporovatelů Miloše Zemana, což v žádném případě neznamená, že podporovatelé Karla Schwarzenberga jsou lidé schopni více s nadhledem hodnotit dokumentární výpověď. Souvisí to spíše s již zmiňovanou provázaností osoby Karla Schwarzenberga se sdělovacími prostředky a jednoduchým faktem, že vyhrál Miloše Zeman. Podporovatelé pana Zemana tím získali potřebu sdělovat světu, že i přes nepřízeň médii jejich kandidát vyhrál.

Foto: Český žurnál, Česká televize

Foto: Česká televize; dokument ke zhlédnutí zde.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *